V roce 1963 - 64 asi v deseti nebo jedenácti letech jsem začal jezdit na čundry pod dozorem starších kamarádů. S kamarády Džordžem, Mikym, Tonym, Kinžákem, Muklem, Kozlem a Japanem jsme putovali podhůřím Šumavy a zakotvili jsme pod Třísovem na Náhodě, kde se nám líbil plac pod skálou u Vltavy a tam jsme zůstali.

Od té doby jsme tam jezdili, dalo by se říci, každý víkend. Byly zde i osady T.O. Jižní stopa, T.O. Ontário, T.O. Vlci a T.O. Jižní kříž. Od nich jsme se učili, jak pokračovat dál, abychom mohli mít svou vlastní osadu. U ohně padalo spousta nápadů a nakonec to vyhrál název T.O. Zlatá podkova. Podkovu jsme opravdu našli, ale bohužel nebyla zlatá.

29.08. 1970 na Slunečním údolí měli první výroční potlach T.O. Jižní stopa a T.O. Ontário. Tady nás oficiálně vyhlásili za osado T.O. Zlatá podkova. Po vyhlášení začalo velké budování. Z kamenů jsme dělali tarasy jako ohraničení a také ohniště. Časem se udělal přístřešek, aby na nás nepršelo.  Pak Mukl a Koza odešli na vojnu , zbylo nás šest, ale to nás nazastavilo. Pokračovali jsme dál.

Jednou Pedro z T.O. Modrý Pelikán ztratil lenonky , já mu je našel, nasadil na nos a Pedro zakřičel: " Máme tady doktora". A od té doby mám přezdívku Doktor.

V roce 1971 na podzim se moji rodiče odstěhovali kvůli práci do Ktiše u Prachatic a tím se mi zkomplikovali cesty na naší osadu. Párkrát jsem se tam sice dostal, ale kamarády jsem tam chytil jen asi 2x.  No a pak mně taky povolali, takže jsem musel vyměnit zelenou za jinou zelenou. Po vojně jsem se oženil a odstěhoval do Záblatí. Moje žena byla proti trampování. Do toho přišli děti a měl jsem útrum. To se asi stalo nám všem, protože se osada rozpadla. Později jsem se dověděl, že osada přece jenom funguje, ale s jinými trampy. Zůstal jen Mukl a k němu se přidali Gryzzly, Jonáš, Nor, Želva, Lojza, Bajza a  Cinda.  Ale po čase se taky rozpadli.

Když jsem se po 16-letém manželství rozvedl a začal dělat na Temelíně, potkal jsem tam Marii, také rozvedenou. Dali jsme to dohromady a po roce  známosti zjistili, že taky jezdila na čundry, pod přezdívkou Mery. Tak jsme se jeden víken sebrali a jeli se podívat na Náhodu. KAMARÁDI, JÁ SE KONEČNĚ VRÁTIL! Po 20-ti letech.

Byl jsem zdrcen, v jakém stavu osada je. Kousek po kousku jsme ji začali dávat znovu dohromady. A že to byla práce. Když byla hotova k našemu obrazu, tak nám ji v roce 96 zbourali a vykáceli asi 15 stromů. Nad tou spouští a pasekou jsem se rozbrečel. Jak někdo může být tak krutý k přírodě. Tak jsme začali znovu. A stále jsem čekal, že se tu objeví někdo ze starých osadníků. Marně.

Až jednou se tam objevil Rampouch z T.O. Soumraku, který nám hodně pomohl a pak také kluci z Myšárny. Za to jim velký DÍK! Kde jste všichni byli, když jsme potřebovali pomoc? Tak to s Mery táhneme sami a stále čekám, že se se starými osadníky ještě někdy setkáme.

                                                                                                                                                                                                                                      Doktor